Pozitivní versus svobodné myšlení,
často diskutované téma. Nevím, jaký máte názor na pozitivní myšlení Vy, ale ten můj se postupně vyvíjel a postoj, který zaujímám nyní, je výsledkem tohoto vývoje.
Ráda bych se s Vámi o něj podělila.
Asi poprvé jsem se s pozitivním myšlením setkala v Knize Život – I. Návod na použití. Četla jsem ji tak, že bych měla být šťastná zdravá a bohatá v každém teď, abych vytvářela stejně skvělou budoucnost.
Považovala jsem to jako pobídku k pozitivnímu myšlení. Dnes to vnímám jinak.
V té době bylo pozitivní myšlení hodně populární, a tak nebylo složité si najít potřebné materiály a začít praktikovat. Vydržela jsem docela dlouhou dobu, ale tím, jak jsem se stávala Vědomější, stále zřetelněji jsem pozorovala, že mi pozitivní způsob myšlení bere odvahu žít, protože jsem se snažila vyhnout chybám, které by měly za následek neúspěch a možná i negativní emoce, jako sebe obviňování, stud nebo vztek, že jsem si neudržela pozitivní lajnu.
Jednoduše jsem se začala bát života ve všech jeho projevech. Nějak jsem přehlédla, že tím popírám celost života, když odmítám jeho „špatnou“ část, potažmo „špatnou“ část sebe sama. Tím jsem se uvěznila do růžové krabice a střežila se toho, abych z ní náhodou nevyklouzla do nepohody.
Unikla mi jedna zásadní věc a to, že jsem si vzala svobodu.
Svobodu žít naplno život takový jaký je.
Zakázala jsem s vidět negaci a tím jsem se připravila o možnost jí překročit, protože když chceme s něčím pracovat a třeba to nechat odejít, musíme to nejprve zviditelnit.
Jenže já to odstrkovala ze svého dohledu a schovávala hluboko v sobě, jen abych tomu nedala pozornost a náhodou nepřitáhla do svého života.
Ale co s tím, když Vás vyhodí z práce, rozejde se s Vámi přítel nebo Vám zemře pes? Zkuste být pozitivní… Bylo pro mne překvapením, že i to můžu.
Jsme skutečně mocnými tvůrci a když jsme přesvědčení, že to tak má být, spolkneme i ohromný smutek a zklamání.
Jenže není to všechno kolem pozitivního myšlení o štěstí, zdraví a bohatství trochu jinak…. ?
Není třeba tím štěstím, žití života právě takového, jaký je, se vším všudy. Nepotřebovat nic ani sebe měnit.
Není snad zdravější nechat negativní emoce, aby přišly a dovolit jim vybublat v celé své síle místo toho, abychom se přemlouvali k pohodě, pod kterou vře žhavá láva, která se stejně dřív nebo později vyvalí na povrch?
Není snad tím bohatstvím právě ta svoboda, která k nám pustí život v jeho úplnosti? Nejsme bohatí zrovna tím uvědoměním si toho, že nám to nemůže ublížit, že to můžeme přijmout i prožít a pak propustit? Není snad pravé bohatství v tom nemuset odmítat nic z toho, co je život?
Svoboda zahrnuje vše
i to co považujeme za „špatné“, / dneska už vím, že nic špatného není/ a tím, že tomu dovolíme se projevit a naplno vyvřít, sopka se uklidní, protože se v ní vyčerpá potřeba vybuchnout.
A pak můžeme volně plout životem, a přitom zůstat klidní ve svém středu, protože v něm nezbude nic potlačeného ani skrytého. Bude tam čisto.
Možná to máte taky tak,
ale pro mne se štěstí, zdraví a bohatství odráží v nespoutanosti života, ve kterém vím, že si můžu dovolit vnímat negativní myšlenky a cítit se špatně, protože vím, že to nejsem já, a tak to můžu nechat být, ať je to, jak chce.
Takže proč si někdy od srdce nezanadávat a nenechat volný průchod emocím? Když víme, oč jde, rychle se tyhle energie unaví. I dnes mne to překvapuje, ale faktem je, že čím méně jim budeme bránit a bez našeho zaujetí a přivlastnění je necháme soptit, tím rychleji zmizí z našeho života.
A když to nejde hned, protože nás to prostě semlelo, tak počkejme den, dva až vyvřelá láva vychladne. Pak se nám bude lépe nacházet soucitné pochopení pro sebe i pro svět kolem.
