Tak rádi řešíme problémy, naše, sousedů, státu, přírody…chceme vypadat jinak- máme problém, partner se nechová jak by měl- máme problém, stát se o nás řádně nestará – máme problém, prší- máme problém. Snažíme se najít řešení, a přimět sebe i svět, aby se změnil, protože jinak máme problém, který je třeba řešit.
Ale, co je vlastně problém?
Pojďme se na chvíli zastavit a jen pozorovat. Brzy zjistíme, že problém je rozpor mezi naší představou o tom, jak by svět měl vypadat, a jak ve skutečnosti vypadá. Nelíbí se nám to, co je a myslíme si -a to je velmi důležité- MYSLÍME SI, že to umíme udělat lépe. My si to ale pouze myslíme. Přesněji – naše mysl, ego si to myslí. A tak začne vymýšlet strategie a hledat řešení, jenže zapomíná na jednu důležitou věc a to, že ten problém je pouze v naší hlavě. Je to ten odpor ke skutečnosti, k tomu, co je.
To je ten problém.
Skutečnost, to, co je, jen nějak vypadá a pokud se zdržíme hodnocení, nebude ani špatná ani dobrá. Bude taková, jaká je. Ale to se mysli nelíbí, chtěla by víc a lepší a ….a to co je označí jako špatné. A když je něco špatné, musíme to zavrhnout, změnit to, prostě to vyřešit. Začneme toužit po lepším a v tu chvíli se ztratíme v mysli a řešíme a řešíme…….ale povedlo se nám skutečně problém vyřešit nebo jsme jen vyplácali spoustu energie, času a úsilí a ……partner se stejně nezměnil, dieta nezabrala nebo možná jen na chvíli, stát na nás stále kašle a sice vyšlo slunce, ale za chvíli zase bude pršet?
Vzpomínám si na jedno video, ve kterém Mooji navrhuje něco ve smyslu,
odevzdejte všechny starosti Bohu nebo se snad domníváte, že Bůh který pečuje o celou existenci a udržuje všechno v rovnováze, ten samý Bůh se o Vás nepostará?
Vím, není to jednoduché, nechat to být, všeho se pustit, nechat Život žít, zvlášť když nám mysl stále podstrkuje strach a vyhrožuje, že skončíme na ulici a……Není snadné přijímat vše tak jak je, nehodnotit, nevytvářet stanoviska jen důvěřovat, že to všechno má smysl, který jednoduše nemůžeme vidět, protože naše vidění nedohlédne ani za příští zatáčku.
Ale co když skutečně existuje Inteligence, která vidí všechny souvislosti a posílá nám přesně to, co máme zrovna mít a projít tím? A my to odstrkáváme, bojujeme s tím a když se nám to povede na chvíli udolat, přijde to k nám z druhé strany, nový problém a my se divíme, proč zase?
A bude se to opakovat tak dlouho, než přestaneme. A až přestaneme problémy řešit a odložíme je, problémy zmizí, protože trvají tak dlouho, jak dlouho je řešíme.
Tak co kdybychom pro začátek zkusili trochu zpomalit a když se objeví nový problém k řešení, něco bude jinak, než by mělo, nevrhejme se do toho po hlavě, ale držme si odstup a pozorujme. Asi v sobě ucítíme pnutí, možná se vzbouří emoce, něco v nás bude chtít bojovat a zvítězit, ale když tím projdeme zjistíme, že sice je všechno stejné jako předtím, ale s tím rozdílem, že už nemáme problém. Život se bude odvíjet a my s ním, v souladu a bez boje.
A když to budeme dělat často, necháme život ať si žije po svém a budeme ho přijímat takový, jaký k nám bude přicházet, časem zjistíme, že tam kde dřív byly problémy se věci skládají tak nějak samy a tam kde bylo plno myšlenek o problému a jeho řešení je nyní prázdno, ve kterém se začne objevovat hluboký, laskavý klid, který o nás začne pečovat a my si řeknete: On ten Bůh snad skutečně existuje….
