Měj se ráda

„Měj se ráda“,

otřepaná fráze, se kterou se potká každý, kdo se začne zajímat o osobnostní rozvoj nebo spiritualitu. Když se to stalo mně, vzala jsem si knihu Louise Hay, Miluj svůj život a začala předříkat afirmace o lásce. Překvapily mne pocity odporu a intenzivního stesku, které jsem při tom vnímala.

Tehdy jsem neměla ani potuchy o tom, že to byly vzpomínky mého nitra na Lásku, po které tak toužilo. Nerozuměla jsem řeči, kterou se mnou mé nitro promlouvalo, a tak jsem jen stále dokola opakovala naučené fráze.

Celé to učení se mít ráda, bylo pro mne zvláštní.“ Vždyť já se přeci mám ráda…? Nebo ne?“ Měla jsem pocit, že tak jak to je, že je to v pořádku, protože tak to přeci má většina.

To jsem ale nevěděla, že ten, kdo mi vysvětluje lásku nejsem Já ale mysl, která byla v té době zmatená a naprogramovaná kolektivní pravdou o tom, co znamená se mít rád. Nemohla jsem vědět, že existuje i jiná Láska, protože jsem neznala Sebe.

Pokud neznáme Sebe, nemůžeme vědět, jak se mít rád, protože nevíme, co je naše, jenom naše, to, co nám vyhovuje, co nám svědčí a co nám ubližuje.

Tohle vše se mi začalo vyjasňovat, když jsem objevila tu malou, vyděšenou holčičku schoulenou v mém nitru. Byla spoutaná všemi možnými představami, pravidly a poučkami. Malá Soňa, která si v sobě nesla stopy minulosti, křivdy a bolesti, které jí svazovaly a nedovolovaly se nadechnout. Stále ve střehu, ve strachu a napětí, to bylo mé nitro, které se začalo otevírat.

Současně s tím se začala stále jasněji zjevovat i další podoba Soni. Klidná, tichá a pozorující. Po čase se z ní stala láskyplná pečovatelka, která obejmula dítě, když naříkalo, hladila ho po vlasech, když se bálo a uklidňovala ho, když nevědělo jak dál. Ochránkyně, rozumná a laskavá.

Vždycky tady byla pro mě. Čekala v tichu a když jsem ji vyzvala začala mi vysvětlovat, že nic nemusím, že je o mne postaráno a že celý vesmír mne miluje. Nikdy mi nic nevyčítala, nikdy mne nevinila a do ničeho nenutila.

S pocitem bezpečí, které mi poskytovala jsem začala odmítat vše co, mne tížilo. Odhazovala jsem jednu kouli uvázanou k noze za druhou a začala poznávat, že mnohdy jsem jednala proti sobě. Tlačila jsem se do situací, ve kterých mi nebylo dobře a snášela jednání, které mne ponižovalo. Byla to náročná doba, protože jsem se musela naučit říkat NE.

Dnes už ale vím, co skutečně znamená MÍT SE RÁDA.

Znamená to respektovat a ctít sama sebe. Být k sobě vnímavá a citlivá. Netlačit na sebe a nebýt na sebe příliš přísná. Odpouštět si přešlapy a milovat se hned teď a teď a teď…. Vědět, že už se nemusím měnit, lámat se a dokazovat sobě ani nikomu jinému svou hodnotu, protože tu mám už nyní, tím, že jsem. Už nemusím vítězit a obětovat za to svojí spokojenost, klid nebo zdraví.

Mít se ráda = milovat svou dětskou podobu a utvářet život podle ní, protože to, co žijeme je její život. Je to život Duše. A když sladíme své životy s Duší můžeme prohlásit, že žijeme svůj život. A žít svůj život znamená milovat sama sebe.

Mít se ráda, znamená následovat Duši. Sladit své nitro, myšlenky, emoce a činy, protože pokud si namlouvám a vnucuji postoje, které nejsou v souladu s mými niternými pocity, lžu si.

Překrucuji pravdu a ať už to dělám, protože se domnívám, že nemám jinou možnost nebo proto, že se to očekává nebo dokonce vyžaduje, obětuji lásku.

Znamená to, dávat si to, co potřebuji, protože tady není nikdo jiný, kdo by mi to mohl dát už proto, že nikdo nemůže vědět, co by to mělo být. Pouze se domnívá a přesvědčuje sebe i mne o tom, že, “ tohle je pro tebe přeci to nejlepší“.

Pouze Já sama, pečovatelka a ochránkyně vím, co potřebuji, a to bych si měla dát. Péči, lásku, radost, klid, pochopení, to, co rozezní mé nitro, co ho uklidní, co ho rozveselí a ujistí o péči, které se mu dostává. Jedině já sama sebe tak můžu sjednotit v jeden Celek. Malé i Vyšší Já v Jedno.

Toto propojení umožní Duši si uvědomit kdo skutečně je, protože Vyšší Já tímto „dialogem“ připomíná Duši její skutečnou podstatu.

Mít se ráda pro mne znamená říkat si pravdu o tom, co cítím. Uznat to, co prožívám, to, co se mi děje. Dát si pozornost. Věnovat se sobě. Neutíkat od sebe, když mi není dobře, ale naopak být se sebou a prozařovat skutečnost.

Netlačím na sebe, ale uznám strach, který je ve mně. Možná, že byl někdy pro mne důležitý, třeba mi kdysi zachránil život, a tak ho uznám, je tam, a nebojuji s ním.

Mít se ráda pro mne znamená setrvávat v bezpečí mé ochránkyně a vítat vše, co se z mého nitra vyjeví a naplno projevit emoce, které to doprovází. Být k sobě vlídná a ohleduplná i když to co vychází na světlo mé pozornosti se mi nemusí ani trochu líbit.