Bytí

Stojím uprostřed lesa před vzrostlým stromem, hledím na jeho popraskanou kůru a pociťuju vzájemnost, kterou neumím popsat slovy. Všechno kolem je tak živé, tak plné, a tak chlubivé. Vše

Skutečnost je stále taková, jaká je. Každé Teď je úplné a dokonalé. Zahrnuje vše a nic nevylučuje ani pohyb slov, myšlenek, těla nebo emocí. To jen mysl se snaží

Mlč se mnou Slova a myšlenky jsou jako zvuk, který čeří hladinu Ticha. Nic nesdělují, nemají smysl ani záměr, jen se odráží v nekonečných hlubinách klidu. Než jim dáme nálepku.

je pro mne ohromující a těžko popsatelný úkaz. Většinou ho zaregistruji v přírodě, v místě vzdáleném od městskému hluku. Najednou se něco změní. Vždy mne to vytrhne z mého

Bylo to také na podzim, v roce 2013, když jsem v sobě probudila energii hadí síly a poté dva měsíce prodlévala v náruči Boha a…… a pak jsem ji ztratila. Přesně tohle

Je po dešti. Miluji to…když z listů stékají poslední kapky a zvlhlá kůra stromů prosakuje mlžným oparem, ve kterém se stydlivě obnažují paprsky slunce. Už dlouhou chvíli jsem neslyšela hlas

Když si usteleme ve Vědomí, poznáme to. Přirozené štěstí Tělo se uvolní, změkne jako máslo a slastně vydechne. Zhroutí se do nabízené náruče a nechává po sobě stékat vlny

Co je skutečné? Když se díváme kolem sebe, náš zájem a pozornost stahují věci, děje, slova a myšlenky. Necháváme se jimi strhnout, přijímáme je a vztahujeme je k sobě,

Jako list ve větru Pustit se všeho znamená, vyprázdnit si ruce, aby mohly přijmout to, co jim Duch nachystal. Je to ohromná radost moci se pustit. Stanete se tak

Ve tmě Takhle nějak to bylo, když jsem se v roce 2011 nechala zavřít do tmy… „Seděla nehnutě na okraji postele, s očima upřenýma do tmy, v naději že